Liturgie sv. Jana Zlatoůstého II. (pokr.)
28. 1. 2011
Pokračování Liturgie sv. Jana Zlatoůstého část II.
KÁZÁNÍ.
Po kázání zavře kněz carské dveře a následuje ektenie vroucí:
D: Rceme všichni z celé duše a z celé mysli své, rceme!
Rcém vsí ot vsejá duší, i ot vsegó pomyšlénija nášego rcém.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Hospodine, Vševládce, Bože otců našich, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se!
Góspodi vsederžítelju, Bože otjéc nášich, mólim ti sja, uslýši i pomíluj.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se!
Pomíluj nás, Bože, po velícěj mílosti tvoéj, mólim ti sja, uslýši i pomíluj.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
D: Ještě modlíme se za blaženého metropolitu našeho (jméno) i za vladyku našeho (jméno) a všechny naše bratry v Kristu.
Ješčé mólimsja o blažennejšem mitropolítě nášem (jméno), i preosvjaščénnějšem jepískope nášem (jméno), i vséj vo Christě brátii nášej.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
D: Ještě modlíme se za vlast naši a její věřící a Krista milující národ. (Představitele ve správě státní i ve vojsku, abychom životy své tiše a pokojně strávili ve vší zbožné počestnosti a čistotě.)
Ješčé mólimsja o bogochraníměj straně nášej, vlastěch, i vójinstvě jejá, da tíchoje i bezmólvnoje žitié poživém vo vsjákom blagočéstii i čistotě.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
Mezitím se kněz tiše modlí přičemž rozprostře spodní a postranní dílce sv. antiminsu:
Hospodine, Bože náš, snažnou tuto prosbu naši přijmi od služebníků svých a smiluj se nad námi podle množství milosrdenství svého, sešli nám štědrost svou na nás i na všechen lid svůj, očekávající od tebe hojné milosti.
D: Ještě modlíme se za bratry naše, kněze, jeromonachy, a všechno bratrstvo naše v Kristu.
Ješčé mólimsja o brátijach nášich, svjaščénnicěch, svjaščennomonásěch, i vsém vo Christě brátstvě nášem.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
D: Ještě modlíme se za blažené a věčné paměti hodné (jejich svatosti) patriarchy pravoslavné, za zakladatele svatého chrámu (kaple, monastýru) tohoto i za všechny pravoslavné dříve zesnulé otce i bratry, zde a všude jinde odpočívající.
Ješčé mólimsja o blažénnych i prisnopámjatnych svjatějšich patriársěch pravoslávnych, i sozdátelech svjatágo chráma segó, i o vsěch preždepočívšich otcěch i brátijach, zdě ležáščich i povsjúdu, pravoslávnych.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
***
Když kněz vzpomíná nemocné, cestující apod. vkládá se:
Kněz: Ještě prosíme tebe, Hospodina Boha našeho, abys vyslyšel hlas proseb našich i modlitbu naši, abys milostí a štědrotou svou smiloval se nad služebníky svými (jména), splnil všechny prosby jejich, odpustil jim všechna provinění úmyslná i neúmyslná, aby učiněni byli hodnými státi před trůnem velebnosti tvé, ochráněni byli ode všech nepřátel viditelných i neviditelných, veškerého pokušení, běd a nouze, zbaveni byli nemocí, a aby jim darováno bylo zdraví a dlouhý život. Rceme všichni: Hospodine, vyslyš nás a smiluj se!
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
Kněz: Shlédni, Vládce lidumilný, milostivým okem svým na služebníky své (jména) a vyslyš prosby naše, přednášené s vírou; neboť sám jsi řekl: „Očkoli žádajíce prosíte, věřte, že přijmete a budete míti;„ a opět: „Proste a bude vám dáno„; pročež i my, ač nehodní, doufajíce v milosrdnost tvou, prosíme: shlédni dobrotivě na služebníky své (jména) a splň dobrá jejich přání, zachovej je v pokoji a klidu, ve zdraví a dlouhém životě po všechny dny života jejich. Rceme všichni: Hospodine, rychle vyslyš nás a smiluj se!
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
***
(pokračování ektenie vroucí)
D: Ještě modlíme se za ty, kteří přinášejí dary a kteří dobrodiní činí ve svatém a veledůstojném chrámě tomto, za přisluhující, zpívající a přítomný lid, očekávající od tebe velikých a hojných milostí.
Ješčé mólimsja o plodonosjáščich i dobrodějuščich vo svjatěm i vsečestněm chrámě sém, truždájuščichsja, pojúščich i predstojáščich ljúdech, ožidájuščich ot tebjé velíkija i bogátyja mílosti.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
Kněz: Neboť milostivý a lidumilný Bůh jsi ty, a tobě chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jako mílostiv i čelověkoljúbec Bog jesí, i tebě slávu vozsyláem, otcú i sýnu i svjatómu dúchu, nýně i prísno i vo věky věkóv.
Věřící: Amen.
***
Koná-li se služba za zesnulé, pak následuje ektenie tato:
D: Smiluj se nad námi, Bože, podle velikého milosrdenství svého, prosíme tebe, vyslyš nás a smiluj se.
Pomíluj nás, bóže, po velícěj mílosti tvoéj, mólim ti sja, uslýši i pomíluj.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
D: Ještě modleme se za pokoj duší zesnulých služebníků Božích (jména), i aby jim prominut byl všeliký hřích úmyslný i neúmyslný.
Ješčé mólimsja o upokoénii dúš usópšich rabov božiich (jména) i o ježe prostítisja im vsjákomu pregrěšéniju, vólnomu že i nevólnomu.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
D: Aby Hospodin Bůh umístil duše jejich tam, kde spravedliví odpočívají.
Jako da gospoď bog učinít dúšy ich, iděže právednii upokojájutsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj.
D: O milost Boží, Království nebeské a odpuštění hříchů jejich u Krista, nesmrtelného Krále a Boha našeho prosme.
Mílosti božija, cárstva nebésnago, i ostavlénija grěchóv ich, u christá bezsmértnago carjá i biga nášego prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane.
D: K Hospodinu modleme se.
Kněz čte modlitbu:
Bože duchův i všelikého těla, jenž smrt jsi přemohl, a ďábla zmařil a světu svému život daroval; ty sám, Hospodine, upokoj duše zesnulých služebníků svých (jména) v místě světla, v místě hojnosti, v místě pokoje, kde pominula bolest, zármutek a lkaní. Všeliký hřích, jehož zesnulí se dopustili ať slovem, ať skutkem anebo pomyšlením, odpusť jim, jako dobrotivý a lidumilný Bůh. Neboť není člověka, jež by živ byl a nehřešil, ty jediný jsi bez hříchu, spravedlnost tvá jest spravedlnost na věky, a slovo tvé jest Pravda.
K: Neboť ty jsi vzkříšení i život a pokoj zesnulých služebníků svých (jména), Kriste Bože náš, a tobě chválu vzdáváme s bezpočátečným Otcem tvým a přesvatým a blahým a oživujícím Duchem tvým nyní i vždycky až na věky věkův.
Jako tý jesí voskresénie i živót, i pokój usópšich rab tvoích (jméno) Christé Bóže náš, i tebě slávu vozsyláem, so beznačáľnym tvoím Otcém, i presvjatým, i blagím, i životvorjáščim tvoím Dúchom, nýně i prísno, i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
***
Diákon stane opět před sv. dveřmi a praví:
D: Katechumeni, modlete se k Hospodinu!
Pomolítesja, oglašénnii, góspodevi.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Věřící, modleme se za katechumeny, aby Hospodin smiloval se nad nimi.
Věrnii, o oglašénnych pomólimsja, da góspoď pomílujet ich.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Aby je naučil slovu pravdy.
Oglasít ich slóvom istiny.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Aby jim zjevil evangelium spravedlnosti.
Otkrýet im jevángelie právdy.
Kněz mezitím rozprostře i vrchní díl antiminsu.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Aby je sjednotil se svatou svou obecnou a apoštolskou Církví.
Soedínít ich svjatěj svoéj, sobórněj i apóstoľstěj cérkvi.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Spasiž je, smiluj se nad nimi, přispěj jim a zachovej je, Bože, milostí svou.
Spasí, pomíluj, zastupí i sochraní ich, Bože, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D:Katechumeni, skloňte hlavy své před Hospodinem!
Oglašénnii, glavy váša gospodevi prikloníte.
Věřící: Před Tebou, Hospodine.
Mezitím se kněz tiše modlí:
Hospodine, Bože náš, jenž na výsostech přebýváš a k poníženým přihlížíš, jenž jsi ke spáse pokolení lidského seslal jednorozeného Syna svého a Boha, Pána našeho Ježíše Krista: shlédni na služebníky své katechumeny, kteří před tebou sklánějí šíje své a učiň je v pravý čas hodnými koupele znovuzrození, prominutí hříchů a roucha neporušitelnosti, sjednoť je se svatou, obecnou a apoštolskou církví svou a připočti je k vyvolenému stádci svému.
Kněz: Aby i oni s námi velebili nejsvětější a velikolepé Jméno tvé, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věkův.
Da i tíi s námi slávjat prečestnóe i velikolěpoe imja tvoé, otcá i sýna i svjatágo dúcha, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Při těchto slovech udělá kněz sv. houbou nad sv. antiminsem kříž, políbí ji a odloží na okraj sv. antiminsu.
Věřící: Amen.
*
Diákon stane opět před sv. dveřmi a praví:
D: Katechumeni vyjděte ven!
Jelícy oglašénnii, izydíte.
*(Je-li 2. D: Katechumeni vyjděte ven! )
(Oglašénnii, izydíte.)
D: Katechumeni, vyjděte ven! Nikdo z katechumenů neostaň zde! Věrní, opět a opět v pokoji k Hospodinu modleme se.
Oglašénnii, izydíte. Da niktó ot oglašénnych, jelícy věrnii, páky i páky mírom gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bóže, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Velemoudrost! Premúdrosť.
Diákon se pokloní, přežehná a odstoupí před ikonu Spasitele.
Mezitím se kněz tiše modlí první modlitbu věrných:
Děkujeme tobě Hospodine, Bože mocností, jenž jsi nás uznal hodnými státi i nyní před svatým obětním oltářem tvým a padnouti před milosrdenstvím tvým za hříchy naše a nevědomost lidskou: přijmi, Bože, modlitbu naši, učiň nás hodnými přinášeti tobě modlitby a prosby i nekrvavé oběti za všechen lid tvůj a silou Ducha svého Svatého učiň nás, jež jsi ustanovil k této službě své, schopnými, abychom neodsouzeně a bez vady s čistým svědectvím svědomí svého vzývali tebe v každý čas a na každém místě, abys, slyše nás, byl nám milostiv v hojnosti slitování svého.
Kněz: Neboť tobě náleží všeliká sláva, čest a klanění, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jako podobáet tebě vsjákaja sláva, čésť i poklonénie, otcú i sýnu i svjatómu dúchu, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
*
Diákon opět stane před carskými dveřmi a praví:
Kněz či D: Opět a opět v pokoji k Hospodinu modleme se.
Páki i páki mírom góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
*Pouze D: Za pokoj shůry a spásu duší našich k Hospodinu modleme se.
O svýšnem mírě, i spasénii dúš nášich, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
*Pouze D: Za mír celého světa, za blaho svatých církví Božích a za sjednocení všech k Hospodinu modleme se.
O mírě vsegó míra, blagostojánii svjatých božiich cerkvéj i soedenénii vsěch, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
*Pouze D: Za svatý chrám tento a za vcházející v něj s vírou, zbožností a bázní Boží k Hospodinu modleme se.
O svjatěm chrámě sém, i s věroju, blagogověniem i stráchom bóžiim vchodjáščich vóň, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
*Pouze D:Abychom zbaveni byli všeliké tísně, hněvu a nouze, k Hospodinu modleme se.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórbi, gněva i núždy, góspodu pomólimsja.
Kněz či D: Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bóže, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
Kněz či D: Velemoudrost! Premúdrosť.
Diákon se pokloní, přežehná a odchází jižními dveřmi do oltáře.
Mezitím se kněz tiše modlí druhou modlitbu věrných:
Opět a mnohokráte padáme před tebou a modlíme se k tobě, blahý a lidumilný, abys, shlédna na modlitby naše, očistil duše naše i těla od všeliké skvrny tělesné i duševní a dal nám bez viny a neodsouzeně státi před svatým tvým stolem obětním. Dejž pak, Bože, i modlícím se s námi prospívati v životě a víře i moudrosti duchovní: dej jim povždy s bázní a láskou tobě sloužiti a bez viny a neodsouzeně přijímati svaté tvé tajiny a hodnými se státi nebeského tvého království.
Kněz: Abychom pod mocí tvou povždy chráněni, tobě chválu vzdávali, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jako da pod deržávoju tvoéju vsegdá chraními, tebě slávu vozsyláem, otcú i sýnu i svjatómu dúchu, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
Kněz otevírá carské dveře.
Věřící lid zpívá Cherubínskou píseň: Cherubíny tajemně představujíce a oživující Trojici trojsvatou píseň pějíce, všecky nyní světské odložme péče!
Mezitím se kněz tiše modlí:
Nikdo z těch, kdož jsou spoutání tělesnými žádostmi a slastmi, není hoden přistupovati nebo přibližovati se k tobě, Králi slávy, neboť tobě sloužiti jest veliké a strašné i samým mocnostem nebeským. Avšak ty z nevýslovné a nesmírné lidumilnosti své stal jsi se neproměnitelně a nezměnitelně člověkem, stal jsi se naším veleknězem a jakožto Vládce všech, odevzdal jsi nám vykonávání této liturgické a nekrvavé oběti, neboť ty sám jediný, Hospodine, Bože náš, panuješ nade vším nebeským i pozemským, jenž se vznášíš na trůně cherubínském, jsi Pán serafínů a Král Izraelský, jediný Svatý i ve svatých spočíváš. Tebe tedy, jediného, dobrotivého a milostivého prosím, shlédni na mne hříšného a nehodného služebníka svého a očisť duši mou i srdce mé od svědomí zlého a učiň mne způsobilým silou svatého Ducha svého, abych oděn jsa v milost kněžství, stál před tímto svatým stolem tvým a obětoval tvé svaté a přečisté tělo i drahocennou krev, neboť k tobě přicházím se skloněnou šíjí svou a modlím se k tobě: neodvracej tváře své ode mne, aniž vylučuj mne ze služebníků svých, ale učiň mne hodným, aby přineseny tobě byly mnou, hříšným a nehodným služebníkem tvým, dary tyto, neboť ty jsi ten, kterýž obětuje a obětován jest, přijímá i rozděluje, Kriste, Bože náš, a tobě chválu vzdáváme s bezpočátečným Otcem tvým a přesvatým i blahým a oživujícím Duchem tvým nyní i vždycky až na věky věkův. Amen.
Mezitím diákon vezme kadidelnici a okuřuje svatý prestol, oltář, ikonostas, kněze a lid modlíce se 50. žalm.
Po okuřování kněz i diákon stojí před sv. prestolem a třikrát po sobě říkají:
Kněz: Cherubíny tajemně představujíce a oživující Trojici trojsvatou píseň pějíce, všecky nyní světské odložme péče!
Iže cheruvímy tájno obrazújušče, i životvorjáščej troicě trisvjatúju pěsň pripěvájušče, vsjákoe nýně žitéjskoje otližím popečénie.
D: Abychom přijali Krále všech, andělskými řády neviditelně se slávou provázeného. Aleluja, aleluja, aleluja.
Jako da carjá vsěch podímem, aggeľskimi nevidimo dorinosíma čínmi. Alliluja, alliluja, alliluja.
Koná se „velký vchod“ se svatými Dary
Kněz nejprve políbí sv. antimins a sv. prestol, diákon sv. prestol a odejdou oba k žertveníku tiše říkaje: Bože, očistiž mne hříšného (třikrát). Nato diákon: Vezmi vladyko!
Kněz, sejme z darů velkou pokrývku (aér), položí ji diákonovi na levé rámě říkaje: Vztáhněte ruce své ke svatému a dobrořečte Hospodinu. Potom bere kněz diskos s obětním darem, podává ho diákonovi a říká: Na diákonství tvé, nechť rozpomene se Hospodin Bůh v Království svém, vždycky i nyní i příště až na věky věkův. Diákon přebírá diskos, líbá malou pokrývku, kterou je přikrytý a praví: Na kněžství tvé nechť rozpomene se Hospodin Bůh v Království svém, vždycky i nyní i příště až na věky věkův.
Kněz bere do rukou kalich líbá jej na pokrývku a oba vyjdou severními dveřmi za světlonošem a postaví se čelem k lidu.
D: Na vlast naší, na blaženého metropolitu našeho (jméno), na vladyku našeho (jméno), nechť rozpomene se Hospodin Bůh v Království svém vždycky, nyní i příště až na věky věkův.
Góspodina nášego blaženejšago mitropolíta (jméno), preosvjaščénnějšago jepískopa nášego (jméno) da pomjanét gospoď bog vo cárstvii svoém vsegdá, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Diákon vchází do oltáře carskými dveřmi a pokleká na jedno koleno.
Věřící: Amen.
Kněz žehnaje lid kalichem: Na vás všechny, pravoslavné křesťany, nechť rozpomene se Hospodin Bůh v Království svém vždycky, nyní i příště až na věky věkův.
Preosvjaščjénnyja mitropolíty, archiepískopy i jepískopy, i vés svjaščéničeskij i monášeskij čín, i príčet cerkóvnyj, brátiju svjatágo chráma segó, vás i vsěch pravoslávnych christián da pomjanét gospoď bog vo cárstvii svoém vsegdá, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
Kněz vchází carskými dveřmi do oltáře. Diákon k němu praví: Na kněžství tvé nechť rozpomene se Hospodin Bůh v Království svém, vždycky i nyní i příště až na věky věkův. Kněz odpovídá: Na diákonství tvé, nechť rozpomene se Hospodin Bůh v Království svém, vždycky i nyní i příště až na věky věkův. Kněz postaví kalich na sv. prestol, požehná světlonoše, zavře carské dveře a zatáhne oponu. Vezme diskos od diákona a rovněž jej postaví na sv. prestol a praví:
Ctihodný Josef, s dřeva sňav přečisté tělo tvé, plátnem čistým jej ovinuv a pokryv je věcmi vonnými, ve hrob nový je položil. Ve hrobě s tělem, v pekle s duší co Bůh, v ráji pak s lotrem a na trůně s Otcem a Duchem, vše nevystižitelně naplňuje, byl jsi, Kriste.
Jako životodárce, krásnější než ráj, vpravdě skvělejší než každý královský palác, ukázal se, Kriste, hrob tvůj, pramen našeho vzkříšení.
Kněz okuřuje třikrát sv. dary a praví:
Dobrotivě nalož, Hospodine, pro milost svou se Sionem, vzdělej zdi jeruzalémské. A tehdáž zalíbíš sobě oběť spravedlnosti; tehdáž žertvy na oltář tvůj klásti budou.
Kněz odevzdá kadidelnicí a praví k diákonovi: Rozpomeň se na mne, bratře a spolusloužící.
D: Rozpomeň se Hospodin Bůh na kněžství tvé v království svém. Pomodli se za mne, vladyko svatý!
Kněz: Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího zastíní tě.
D: Tentýž duch nechť spolupůsobí s námi po všechny dny našeho života. Rozpomeň se na mne, vladyko svatý!
Kněz: Rozpomeň se na tě Hospodin Bůh v království svém vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
D: Amen. – a políbí knězi ruku, vychází z oltáře severními dveřmi.
Věřící lid zpívá druhou část Cherubínské písně: Abychom přijali Krále všech, andělskými řády neviditelně se slávou provázeného. Aleluja, aleluja, aleluja.
*
Následuje ektenie prosebná:
D: Doplňme modlitbu naši k Hospodinu.
Ispólnim molítvu nášu góspodevi.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za předložené drahocenné dary k Hospodinu modleme se.
O predložénych čestných darěch gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za svatý chrám tento a za vcházející v něj s vírou, zbožností a bázní Boží k Hospodinu modleme se.
O svjatěm chrámě sém, i s věroju, blagogověniem i stráchom božiim vchodjáščich vóň, gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Abychom zbaveni byli všeliké tísně, hněvu a nouze, k Hospodinu modleme se.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórby, gněva i núždy, gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Zastaň se nás, spasiž nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, Bože, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Abychom celý den dokonale, svatě, pokojně a bez hříchu strávili, Hospodina prosme.
Dné vsegó soveršénna, svjáta, mírna i bezgrěšna, u gospoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za anděla pokoje, věrného vůdce, ochránce duší a těl našich, Hospodina prosme.
Anggela mírna, věrna nastávnika, chranítelja dúš i tělés nášich, u gospoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za odpuštění a prominutí hříchů a poklesků našich Hospodina prosme.
Proščénija i ostavlénija grěchóv i pregrěšénij nášich u gospoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za to, co je dobré a užitečné duším našim, a za mír světa Hospodina prosme.
Dóbrych i poléznych dušám nášim i míra mírovi u gospoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Abychom ostatní čas života svého v pokoji a pokání skončili, Hospodina prosme.
Próčee vrémja životá nášego v mírě i pokajánii skončáti, u gospoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za křesťanské skonání života našeho, bez bolesti, bez zahanbení, v pokoji a za dobré zodpovídání se na hrozném soudu Kristově prosme.
Christiánskija končíny životá nášego, bezbolězneny, nepostýdny, mírny, i dóbrago otvěta na strášněm sudíšči christově, prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Nejsvětější, nejčistší, nejblahoslavenější a slavné vládkyně naší, Bohorodice a vždycky Panny Marie, se všemi svatými pamětlivi jsouce, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme.
Presvjatúju, prečístuju, preblagoslovénuju, slávnuju vladýčicu nášu bogoródicu i prisnoděvu maríju, so vsěmi svjatými pomjanúvše, sámi sebé, i drúg drúga, i vés živót náš christú bógu predadím.
Věřící: Tobě, Hospodine.
Mezitím se kněz tiše modlí:
Hospodine, Bože vševládnoucí, jediný svatý, jež přijímáš oběť chvály od vzývajících tebe celým srdcem, příjmiž i modlitbu nás hříšných a přinesiž ji na svatý oltář svůj i učiň způsobilými, abychom přinášeli tobě dary a oběti duchovní za hříchy své a nevědomost lidskou, učiň nás hodnými, abychom nalezli milost před tebou, aby byla tobě líbeznou oběť naše, a blahý Duch milosti tvé aby sestoupil na nás, na tyto předložené dary a na veškeren lid tvůj.
Kněz: Štědrotou jednorozeného Syna tvého, s nímž veleben jsi s přesvatým, blahým a oživujícím Duchem tvým, nyní i vždycky až na věky věkův.
Ščedrótami jedinoródnago syna tvoego, s nímže blagoslovén jesí, so presvjatým i blagím i životvorjáščim tvoím dúchom, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
Kněz: Pokoj všem. Mír vsěm.
Věřící: I duchu tvému.
D: Milujme druh druha, abychom jednomyslně vyznávali.
Vozljúbim drúg drúga, da jedinomýsliem ispověmy.
Věřící: Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici jednobytnou a nerozdílnou.
Kněz se třikrát pokloní a praví:
Milovati budu tebe, Hospodine, sílo má, Hospodin jest hradba má a útočiště mé.
Pak kněz líbá pokrývku nad sv. diskosem, sv. kalichem a okraj sv. prestolu. Jsou-li kněží dva či více, líbají i oni sv. dary a rovněž jeden druhého na rameno. První praví: Kristus uprostřed nás. A celovaný odpoví: I jest i bude. Rovněž diákoni líbají jeden každý svůj orár a říkají totéž co kněží.
Kněz zastírá oponu.
D: Dvéře, dvéře! Pozor mějme k velemoudrosti!
Dvjéri, dvjéri, premúdrostiju vónmem.
Věřící či žalmista: Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe a země, všeho viditelného i neviditelného. I v jednoho Pána, Ježíše Krista, Syna Božího, jednorozeného a z Otce narozeného přede všemi věky. Světlo ze Světla, Boha pravého od Boha pravého, rozeného, nestvořeného, jedné bytosti s Otcem, skrze něhož vše učiněno jest. Jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se z Ducha Svatého a Marie Panny a člověkem se stal. Jenž za nás ukřižován jest pod Pontským Pilátem, trpěl a pohřben jest; a třetího dne vstal z mrtvých podle Písem. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otce. A zase přijde se slávou soudit živých i mrtvých; jehož Království nebude konce. I v Ducha Svatého, Pána, oživujícího, jenž z Otce pochází a s Otcem i Synem stejně ctěn a slaven jest a mluvil skrze proroky. I v jednu svatou, obecnou a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám z mrtvých vzkříšení a život věku budoucího. Amen.
*
Věruju vo jedínago boga otcá, vsederžítelja, tvorcá nébu i zemlí, vídimym že vsěm i nevidimym. I vo jedínago gospoda iisusa christá, syna božija, jedinoródnago, iže ot otcá roždénnago préžde vsěch věk: světa ot světa, boga istinna ot boga istinna, roždénna, nesotvorénna, jedinosúščna otcú, imže vsja býša. Nás rádi čelověk i nášego rádi spasénija, sšédšago s nebés, i voplotívšagosja ot dúcha svjáta i marii děvy, i vočelověčšasja. Raspjátago že za ný při pontístěm pilátě, i stradávša, i pogrebéna. I voskrésšago v trétij déň, po pisánijem. I vozšédšago na nebesá, i sědjášča odesnúju otcá. I páki grjadúščago so slávoju, sudíti živym i mjértvym, jegóže cárstviju ne búdet koncá. I v dúcha svjatágo, góspoda, životvorjáščago, iže ot otcá ischodjáščago, iže so otcém i sýnom spoklanjaema i sslávima, glagólavšago proróki. Vo jedínu svjatúju, sobórnuju i apóstoľskuju cérkov‘. Ispověduju jedíno kreščénie, vo ostavlénie grěchóv. Čáju voskresénija mértvych: I žízni búduščago věka. Amíň.
Kněz sejme se sv. darů aer a mává jím nad nimi a praví: Věřím v jednoho Boha … Nato aer políbí, složí a položí na sv. prestol
D: Stůjmež důstojně, stůjmež s bázní, pozor mějme a v pokoji přinesme svatou oběť!
Stánem dóbrě. Stánem so stráchom, vónmem, svjatóje voznošénie v mírě prinosíti.
Diákon vchází do oltáře, kde ripidou mává nad sv. dary.
Věřící: Milost pokoje, oběť chvály.
Kněz žehná lid: Milost Pána našeho Ježíše Krista a láska Boha Otce a účastenství Svatého Ducha budiž se všemi vámi.
Blagodáť gospoda nášego iisusa christá, i ljubý boga i otcá, i pričástie svjatágo ducha, búdi so vsémi vámi.
Věřící: I s duchem tvým.
Kněz se vztaženýma rukama: Vzhůru srdce.
Goré iměim serdcá.
Věřící: Máme k Pánu.
Kněz se vztaženýma rukama: Vzdávejme díky Hospodinu.
Blagodarím gospoda.
Věřící: Důstojno a spravedlivo jest klaněti se Otci i Synu i Svatému Duchu, Trojici jednobytné a nerozdílné.
Mezitím se kněz tiše modlí:
Důstojno a spravedlivo jest tebe opěvovati, tobě dobrořečiti, tebe chváliti, tobě děkovati, tobě se klaněti na každém místě panování tvého: neboť ty jsi Bůh nevýslovný, nevyzpytatelný, neviditelný, nevystižitelný, věčně jsoucí, věčně týž, ta a jednorozený Syn tvůj a Duch tvůj svatý; ty z nejsoucna v jsoucnost přivedl jsi nás a klesnuvši pozvedl jsi nás opět a neustal činit vše, až jsi nás do nebe povznesl a království své budoucí nám daroval. Za to vše děkujeme tobě i jednorozenému Synu tvému i Duchu tvému svatému, za všechno vědomé i nevědomé, zjevné i nezjevné dobrodiní prokázané nám. Děkujeme tobě i za službu tuto, již jsi z rukou našich ráčil přijmouti, ačkoliv stojí před tebou tisíce archandělů, zástupové andělů, cherubínové a serafínové, šestikřídlí i mnohoocí, ve výsostech na křídlech se vznášející.
Kněz: Vítěznou píseň zpívajíce, volajíce, hlásajíce a pravíce.
Pobědnuju pěsň pojúšče, vopijúšče, vzyvájušče i glagóljušče.
Diákon při těchto slovech odloží ripidu, přejde na levou stranu sv. prestolu, vezme hvězdici se sv. diskosu a činí jí nad ním znamení kříže, odloží ji na sv. prestol.
Věřící lid zpívá: Svatý, svatý, svatý jest Hospodin zástupů (savaof). Plna jsou nebesa i země slávy tvé. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
Diákon opět přejde na pravou stranu sv. prestolu, vezme ripidu a mává jí nad sv. dary.
Kněz se tiše modlí:
S těmito blaženými mocnostmi i my, Vládce lidumilný, voláme a pravíme: svatý a přesvatý jsi ty i jednorozený Syn tvůj i Duch tvůj svatý, svatý jsi i přesvatý, a velikolepá jest sláva tvá, jenž jsi sobě tak zamiloval svět svůj, že jsi Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný, jenž přišed a všechen řád spasení našeho vyplniv, v noci, v níž vydán byl aneb spíše sám sebe vydal za život světa, vzal chléb do svatých a neposkvrněných rukou svých a díky vzdav, požehnal, posvětil, rozlomil a dal svatým svým učedníkům a apoštolům, řka (hlasitě):
Vezměte, jezte, to jest Tělo mé, kteréž za vás lámáno jest na odpuštění hříchů.
Priimíte, jadíte, sie jesť tělo moé, ježe za vý lomímoe vo ostavlénie grěchóv.
Při těchto slovech ukazují kněz i diákon, který drží orár třemi prsty pravé ruky, na sv. diskos. Potom se s úklonou žehnají.
Věřící: Amen.
Kněz:Podobně i kalich po večeři, řka (hlasitě):
Pijte z něho všichni, to jest Krev má Nového Zákona, která se za vás a za mnohé vylévá na odpuštění hříchů.
Píjte ot nejá vsí, sijá jesť króv‘ mojá nóvago zavěta, jaže za vý i za mnógi izliváemaja vo ostavlénie grěchóv.
Při těchto slovech ukazují kněz i diákon, který drží orár třemi prsty pravé ruky, na sv. kalich. Potom se s úklonou žehnají.
Věřící: Amen. Amen. Amen.
Kněz se tiše modlí:
Pročež pamětlivi jsouce tohoto spasitelného přikázání a všeho toho, co se stalo: kříže, hrobu, třetího dne zmrtvýchvstání, nanebevstoupení, po pravici sedění, druhého a slavného příští.
Kněz: Tvoje z tvého tobě přinášíme pro vše a za vše.
Tvoja ot tvoích tebě prinosjášče o vsěch i za vsja.
Při těchto slovech diákon přeloží ruce na způsob kříže, uchopí pravou rukou sv. diskos, levou pak sv. kalich, pozdvihne je něco málo do výše a činí jimi nad sv. antiminsem znamení kříže.
Věřící lid zpívá: Tebe opěváme, tobě dobrořečíme, tobě děkujeme, ó Pane, a modlíme se k tobě, Bože náš.
Mezitím se kněz tiše modlí epiklesi:
Ještě přinášíme tobě liturgickou tuto a nekrvavou službu i prosíme, modlíme se a snažně žádáme: sešli Ducha svého svatého na nás a na předložené dary tyto.
Kněz a diákon říkají tiše: Bože, očistiž mne hříšného a smiluj se nade mnou (třikrát).
Kněz pak tiše se vztaženýma rukama:
Hospodine, jenž jsi přesvatého Ducha svého v třetí hodinu apoštolům svým seslal, téhož Ducha, blahý, neodejmi od nás, ale obnov nás, modlící se k tobě.
Gospodi, iže presvjatágo tvoegó ducha v trétij čas apóstolom tvoim nizposlávyj, togó, blagíj, ne otimí ot nás, no obnoví nás moljáščich ti sja.
Diákon:Srdce čisté stvoř ve mně Bože, a ducha pravého obnov v nitru mém.
Sérdce číszto sozíždi vo mně, bože, i dúch práv obnoví vo utróbě moéj.
Nato se oba pokloní a požehnají.
Kněz: Hospodine, jenž jsi přesvatého Ducha svého ...
Diákon: Nezamítej mne od tváře své a Ducha svého svatého neodnímej ode mne.
Ne otvérži mené ot licá tvoegó, i ducha tvoegó svjatágo ne otimí ot menjé.
Nato se oba pokloní a požehnají.
Kněz: Hospodine, jenž jsi přesvatého Ducha svého ...Nato diákon skloní hlavu, ukazuje orárem na sv. chléb a tiše praví: Požehnej, vladyko svatý chléb!
Kněz pak skloněn žehná sv. chléb: A učiň chléb tento drahocenným tělem Krista tvého.
I sotvorí úbo chlěb séj čestnóje tělo christá tvoegó.
Diákon: Amen.
Nato skloněn ukazuje orárem na sv. kalich a praví: Požehnej, vladyko, svatý kalich!
Kněz pak skloněn žehná sv. kalich: A co v kalichu tomto, učiň drahocennou krví Krista tvého.
A ježe v čáši séj, čestnúju króv christá tvoegó.
Diákon:Amen.
Nato D skloněn ukazuje orárem na oboje sv. předložení a praví: Požehnej, vladyko, oboje!
Kněz pak žehnaje oboje předložení: Proměniv je Duchem svým svatým.
Preložív dúchom tvoím svjatým.
Diákon: Amen. Amen. Amen.
Nato se oba třikráte požehnají a hluboce pokloní.
Diákon: Rozpomeň se, vladyko svatý, na mne hříšného!
Kněz: Rozpomeň se na tě Hospodin Bůh v království svém vždycky, nyní i příště, až na věky věkův.
Diákon: Amen.
Kněz se pak tiše modlí:
Aby toto bylo přijímajícím ku střídmosti duše, k odpuštění hříchů, k účastenství svatého Ducha tvého, k naplnění království nebeského, k důvěře v tebe, ne v soud aneb k odsouzení. Ještě přinášíme tobě liturgickou tuto službu za ty, kteří u víře zesnuli, za praotce, otce, patriarchy, proroky, apoštoly, kazatele, evangelisty, mučedníky, vyznavače, zdrženlivce i za každou duši spravedlivou, u víře skončivší.
Kněz: Zvláště za nejsvětější, nejčistší, nejblahoslavenější a slavnou vládkyni naší, Bohorodici a vždycky Pannu Marii.
Izrjádno o presvjatěj, prečístěj, preblagoslovénněj, slávněj vladýčicě nášej bogoródicě i prisnoděvě maríi.
Kněz vezme kadidlo a okuřuje třikrát sv. prestol, diákon potom okuřuje sv. prestol ze čtyř stran.
Věřící lid zpívá: Jest v pravdě důstojno blahoslaviti tebe, Bohorodici, vždy blahoslavenou a přečistou Matku Boha našeho. Tebe nad cherubíny ctěnější a nad serafíny bez přirovnání slavnější, bez porušení Boha Slovo porodivší, pravou Bohorodici velebíme.
Kněz se mezitím tiše modlí:
Za svatého proroka, předchůdce a Křtitele Jana, svaté, slavné a všechvalné apoštoly, svatého (jméno), jehož památku slavíme, všechny svaté tvoje, na jejichž přímluvy shlédni na nás Bože. A rozpomeň se na všechny zesnulé v naději vzkříšení k životu věčnému. (A vzpomíná zesnulé podle jmen.) A uděl jim pokoje tam, kde svítí světlo tváře tvé. Ještě prosíme tebe, rozpomeň se Hospodine, na všechny pravoslavné biskupy, řádně hlásající slovo pravdy tvé, všechno kněžstvo, diákonstvo v Kristu a veškeré duchovenstvo. Ještě přinášíme tobě tuto liturgickou službu za celý svět, za svatou, obecnou a apoštolskou církev, za ty, kteří v nevinnosti a počestném životě přebývají; za vlast naší a její zákonité představitele; dejž jim Hospodine, vládnouti v pokoji, abychom i my všichni pod ochranou jejich žili v klidu tichým a pokojným životem ve vší počestnosti a čistotě.
Kněz: Nejprve rozpomeň se Hospodine na blaženého metropolitu našeho (jméno), na vladyku našeho (jméno) a zachovej je svaté církvi své v pokoji, neporušené, počestné, zdravé, dlouho žijící a řádně hlásající slovo pravdy tvé.
V pérvich pomjaní, gospodi, blažennejšago mitropolíta nášego (jméno), jepískopa nášego (jméno), ichže dáruj svjatym tvoim cérkvam, v mírě, cělych, čéstnych, zdrávych, dolgodénstvujuščich, právo právjaščich slóvo tvoejá istiny.
Věřící: I na všechny, i na všechny, i na všechny.
Kněz se tiše modlí:
Rozpomeň se Hospodine, na město toto (nebo vesnici), kdež žijeme, a na každé město i zemi a na věřící žijící v nich. Rozpomeň se, Hospodine, na plavící se i cestující, na nemocné, trpící, zajaté i na spásu jejích. Rozpomeň se, Hospodine, na ty, kteří přinášejí dary, a na všechny dobrodince ve svatých chrámech tvých i na pamětlivé chudých a sešli na nás všecky milost svou. (A vzpomíná jména živých.)
Kněz: A dej nám jedněmi ústy a jedním srdcem slaviti a opěvovati přečestné a velikolepé Jméno tvé, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věkův.
I dážď nám jedíněmi ustý i jedíněm sérdcen sláviti i vospěváti prečestnóe i velikolěpoe imja tvoé, otcá i sýna i svjatágo dúcha, nýně i prísno i vo věky věkóv.
Věřící: Amen.
Kněz žehnaje lid: A milost velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista budiž se všemi vámi.
I da búdut mílosti velíkago boga i spása nášego iisusa christá so vsěmi vámi.
Věřící: I s duchem tvým.
*
Diákon vyjde severními dveřmi z oltáře a postaví se před carské dveře.
D: Vzpomenuvše na všechny svaté, opět a opět v pokoji k Hospodinu modleme se.
Vsja svjatýja pomjanúvše, páki i páki mírom gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Za přinesené a posvěcené drahocenné Dary k Hospodinu modleme se.
O prinesénnych i osvjaščénych čestných darěch gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Aby lidumilný Bůh náš, přijav je na svatý nebeský a duchovní obětní oltář svůj jako líbeznou vůni duchovní, seslal nám Božskou milost a dar Svatého Ducha, modleme se.
Jako da čelověkoljúbec bog náš, priém ja vo svjatýj i prenebésnyj i mýslennyj svój žértvennik, v vonjú blagouchánija duchóvnago, voznispóslet nám božéstvennuju blagodáť i dár svjatágo dúcha, pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Abychom zbaveni byli od všelikého soužení, hněvu a nouze, k Hospodinu modleme se.
O izbávitisja nám ot vsjákija skórby, gněva i núždy, góspodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Zastaň se nás, spasiž nás, smiluj se nad námi a ochraňuj nás, Bože, milostí (blahodatí) svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bože, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Abychom celý den dokonale, svatě, pokojně a bez hříchu strávili, Hospodina prosme.
Dné vsegó soveršénna, svjáta, mírna i bezgrěšna, u góspoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za anděla pokoje, věrného vůdce, ochránce duší a těl našich, Hospodina prosme.
Aggela mírna, věrna nastávnika, chranítelja dúš i tělés nášich, u góspoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D:Za odpuštění a prominutí hříchů a poklesků našich, Hospodina prosme.
Proščénija i ostavlénija grěchóv i pregrěšénij nášich u góspoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za to, co je dobré a užitečné duším našim, a za mír světa, Hospodina prosme.
Dóbrych i poléznych dušám nášim i míra mírovi u góspoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Abychom ostatní čas života svého v pokoji a pokání skončili, Hospodina prosme.
Próčee vrémja životá nášego v mírě i pokajánii skončáti, u góspoda prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Za křesťanské skonání života našeho, bez bolesti, bez zahanbení, v pokoji a za dobré zodpovídání se na hrozném soudu Kristově prosme.
Christiánskija končíny životá nášego, bezbolězneny, nepostýdny, mírny, i dóbrago otvěta na strášněm sudíšči christově prósim.
Věřící: Dejž, ó Pane! (Dejž, Hospodine.)
D: Sjednocenost ve víře a účastenství Svatého Ducha vyprosivše, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme.
Soedinénie věry i pričástie svjatago dúcha isprosívše, sámi sebé, i drúg drúga, i vés živót náš christú bógu predadím.
Diákon odstoupí před ikonu Spasitele.
Věřící: Tobě, Hospodine.
Kněz se tiše modlí:
Tobě poroučíme veškeren život náš i naději, lidumilný Hospodine, i prosíme, modlíme se a snažně žádáme; učiň nás hodnými účastniti se s čistým svědomím nebeských tvých a strašných tajin, tohoto svatého a duchovního stolu, na odpuštění hříchů a prominutí poklesků, k obcování Ducha svatého, k dědictví království nebeského, k důvěře v tebe, ne v soud neb odsouzení.
Kněz hlasitě se vzhůru vztaženýma rukama: A učiň nás hodny, Vládce, abychom s důvěrou neodsouzeně směli vzývati tebe, nebeského Boha Otce a říkati:
I spodóbi nás, vladýko, so derznovéniem, neosuždénno směti prizyváti tebé nebésnago boga otcá, i glagólati:
Věřící: Otče náš ...
Kněz a diákon si umývají ruce.
Kněz: Neboť tvé jest Království, moc i sláva, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jako tvoé jesť cárstvo, i síla, i sláva, otcá i sýna i svjatágo dúcha, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
Kněz žehnaje lid: Pokoj všem ! Mír vsěm.
Věřící: I duchu tvému.
D: Skloňte hlavy své před Hospodinem.
Glávy váša gospodevi prikloníte.
Věřící: Před tebou, Hospodine.
Kněz se tiše modlí:
Děkujeme tobě, Králi neviditelný, jenž jsi nesmírnou mocí svou vše stvořil a podle hojné milosti své z ničeho k jsoucnosti přivedl. Sám, Vládce, shlédni s nebes na ty, kteří sklonili hlavy své před tebou, neboť nesklonili se před tělem a krví, ale před tebou, Bohem strašným. Ty, Vládce, záležitosti naše k dobrému všem spravuj, každému dle jeho potřeby, plav se s plavícími, cestuj s cestujícími a nemocné zhoj, lékaři duší a těl.
Kněz: Milostí a štědrotou i lidumilností jednorozeného Syna svého, s Nímž blahoslaven jsi spolu s přesvatým, blahým a oživujícím Duchem svým, nyní i vždycky až na věky věkův.
Blagodátiju i ščedrótami i čelověkoljúbiem jedinoródnago syna tvoegó, s nímže blagoslovén jesí, so presvjatým i blagím i životvorjáščim tvoím dúchom, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Kněz zastře oponu.
Věřící: Amen. Amen. Amen.
Kněz se mezitím tiše modlí:
Shlédni na nás, Pane Ježíši Kriste, Bože náš, se svatého sídla svého a s trůnu slávy království svého a přijď posvětiti nás, jenž nahoře s Otcem sídlíš a zde s námi neviditelně přebýváš, a rač milostivě mocnou rukou svou podati přečisté tělo své a drahocennou krev nám a skrze nás lidu všemu.
Mezitím co se kněz takto modli, diákon, který stojí před carskými dveřmi se opásá orárem křižem přes prsa. Potom oba říkají tiše: Bože, očistiž mne hříšného a smiluj se nade mnou (třikrát).
Když kněz vztahuje ruce ke sv. chlebu, aby učinil sv. pozdvihování, praví:
D: Pozor mějme! Vónmem.
Kněz pak uchopí zbožně sv. chléb a pozdvihne jej nad sv. diskosem, praví hlasitě, dělaje jím znamení kříže:
Kněz: Svaté svatým. Svjataja svjatym.
Věřící: Jeden Svatý, jeden Pán, Ježíš Kristus, ve slávě Boha Otce. Amen.
Věřící lid dále zpívá žalm ke svatému přijímání: Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvalte ho na výsostech! … ... Aleluja, aleluja, aleluja.
Diákon vejde severními dveřmi do oltáře a postaví se po pravici kněze a praví: Rozdrob vladyko svatý chléb!
Kněz pak vezme pozorně sv. chléb, rozlomí jej opatrně na čtyři části a praví:
Drobí a rozděluje se Beránek Boží, jenž se drobí a nedělí, povždy se požívá a nikdy neubývá, ale přijímající posvěcuje.
Kněz pak rozloží podle pořádku částečky na sv. diskose.
Diákon ukazuje orárem na sv. kalich a praví: Naplň, vladyko svatý kalich!
Kněz, vezme částečku IHC, dělá jí kříž nad sv. kalichem a praví:
Plnost Ducha Svatého. A vkládá ji ve sv. kalich.
Diákon: Amen. A vezme teplou vodu, praví: Požehnej, vladyko, teplotu!
Kněz žehná vodu: Požehnána teplota svatých tvých vždycky, nyní i příště až na věky věkův. Amen.
Diákon pak vlévá na způsob kříže potřebné množství vody do sv. kalichu, praví: Teplota víry plna Ducha svatého. Amen.
Kněz praví diákonu: Diákone přistup!
Diákon přistupuje, zbožně se pokloní, položí pravou ruku dlaní vzhůru na levou dlaň a praví: Podej mi, vladyko, drahocenné a svaté tělo Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista!
Kněz rozpůlí opatrně a zbožně kopím částečku XC, podá oddělenou částečku diákonovi a praví: Diákonu (jméno) podává se drahocenné i svaté a přečisté tělo Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista na odpuštění hříchů jeho a k životu věčnému.
Diákon políbí podávající ruku, přijímá na složené ruce sv. chléb, odchází do pozadí sv. prestolu, nakloní hlavu a modlí se: Věřím pane …
Podobně i kněz vezme levou rukou ostatní část částečky XC a dá si jí na svou pravou dlaň a praví:
Drahocenné a přesvaté tělo Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista podává se mě knězi (jméno) na odpuštění hříchů mých a k životu věčnému.
Kněz se skloněnou hlavou se modlí:
Věřím, Pane, a vyznávám, že ty jsi v pravdě Kristus, Syn Boha živého, jenž přišel na svět spasit hříšníky, z nichž první jsem já. Věřím také, že toto jest samo přečisté Tělo tvé a toto jest sama drahocenná Krev tvá; i modlím se proto k tobě: smiluj se nade mnou a odpusť mně hříchy mé úmyslné i neúmyslné, jichž slovem, skutkem, vědomě i nevědomě jsem se dopustil, a učiň mne hodným neodsouzeně přijmouti přečisté tvé Tajiny na odpuštění hříchů a k životu věčnému.
Za účastníka večeře své tajuplné, Synu Boží, přijmiž mne dnes; neboť nezjevím tajemství nepřátelům tvým, aniž políbení tobě dám jako Jidáš, ale jako onen lotr vyznávám tebe: rozpomeň se na mne, Pane, v Království svém.
Aby nebylo mně v soud nebo zatracení přijímání svatých tvých Tajin, ó Pane, ale k uzdravení duše i těla.
Kněz i diákon přijímají tělo Páně s bázní a veškerou úctou.
Kněz pak vezme sv. ubrus, zastrčí si jej za podřasník a v něj zabalenýma rukama bere sv. kalich a přijímá z něj třikráte a praví:
Drahocennou a svatou krev Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista přijímám já, sluha Boží, kněz (jméno) na odpuštění hříchů svých a k životu věčnému. Amen.
Nato si kněz utře ústa sv. ubrusem, políbí sv. kalich a praví:
Hle dotekl se úst mých a nechť sejmou se nepravosti mé a hříchy mé shlazeny budou.
Kněz volá: Diákone přistup!
Diákon přistoupí, pokloní se a praví: Hle přicházím k nesmrtelnému Králi a Bohu našemu. Podej mi, vladyko, drahocennou a svatou krev Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista!
Kněz pak dává diákonu pít ze sv. kalicha a praví: Přijímá sluha Boží diákon (jméno) drahocennou a svatou krev Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista na odpuštění hříchů svých a k životu věčnému. A dále: Hle dotekl se úst tvých, odejdou nepravosti tvé a hříchy tvé shlazeny budou.
Kněz pak dá částečky NI a KA do sv. kalicha, když je předtím rozdělil na malé částečky tak, aby vystačily pro všechny věřící, kteří chtějí přistoupit ke sv. přijímání a říká modlitbu:
Děkujeme tobě lidumilný Vládce, dobrodinče duší našich, že jsi i dnes uznal nás hodnými nebeských tvých a nesmrtelných tajin. Spravuj cestu naši, utvrď nás všecky v bázni své, ochraň život náš a upevni kroky naše na přímluvy a prosby slavné Bohorodice a vždycky Panny Marie a všech svatých tvých.
Kněz pak položí na sv. kalich sv. ubrus a sv. lžičku a po skončení zpěvu sboru odestře oponu a otevře carské dveře.
Diákon se požehná a pokloní, vezme sv. kalich z rukou kněze a stane uprostřed carských dveří, povznese sv. kalich a ukazuje jej lidu a praví:
D: S bázní Boží a u víře přistupte!
So stráchom božiim i věroju pristupíte.
Věřící: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně. Bůh jest Hospodin a zjevil se nám.
Věřící, kteří jsou důstojně připraveni ke svatému přijímání, se shromažďují pod svatým ambonem, kolem kněze se svatými Tajinami; a modlí se jedněmi ústy poslední modlitbu před svatým přijímáním: Věřím, Pane, a vyznávám…
Poté kněz podává z kalicha svaté, přečisté a strašné Tajiny věřícím, kteří jednotlivě přistupují s rukama zkříženýma na prsou, a každému hlásá: Přijímá služebník Boží … drahocenné a svaté Tělo a Krev Pána a Boha i Spasitele našeho Ježíše Krista na odpuštění hříchů a k životu věčnému.
Ostatní zpívají: Tělo Kristovo přijměte, z pramene nesmrtelnosti okuste.
Když poslední připravený věřící přijme Ježíše – Pána a Spasitele svého - do svých útrob, ukončí se pění chvalozpěvem: Aleluja, aleluja, aleluja.
Kněz potom vejde do oltáře a postaví sv. kalich na sv. prestol. (Není-li přijímajících diákon ihned po slovech: S bázni Boží a u víře přistupte, odevzdá sv. kalich knězi, který jej postaví na sv.prestol)
Diákon odejde rovněž do oltáře a vzav sv. diskos, drží jej nad sv. kalichem a praví:
Vzkříšení Kristovo viděvše, pokloňme se svatému Pánu Ježíši, jedinému bezhříšnému. Kříži tvému klaníme se, Kriste, a svaté vzkříšení tvé opěváme a slavíme; neboť ty jsi Bůh náš, kromě tebe jiného neznáme a jméno tvé vzýváme. Pojďte všichni věřící, pokloňme se svatému vzkříšení Kristovu, neboť hle, skrze kříž přišla radost celému světu. Vždycky blahoslavíce Pána, opěváme vzkříšení Jeho; neboť ukřižování přetrpěv, smrtí smrt zrušil.
Skvěj se, skvěj, nový Jeruzaléme, neboť vzešla nad tebou sláva Hospodinova. Plesej nyní a vesel se Sione; ty pak, čistá Bohorodice, raduj se nad povstáním Syna svého. Ó Beránku veliký a nejsvětější Kriste! Ó moudrosti i slovo Boží a sílo! Dej nám vroucněji přijímati tebe v bezvečerní den království svého.
Diákon pak stírá sv. houbou se sv. diskosu částečky za svaté, živé a mrtvé, pozorně a zbožně a praví: Smyj, Pane, hříchy zde vzpomenutých svou drahocennou krví na přímluvy Svatých svých.
Kněz žehnaje lid: Spasiž, Bože, lid svůj a požehnej dědictví svému.
Spasí, Bože ljúdi tvoja i blagosloví dostojánie tvoé.
Věřící: Viděli jsme světlo pravé, přijali jsme Ducha nebeského, nalezli jsme víru pravou, nerozdílné Trojici klaníme se, neboť ta spasila nás.
Kněz mezitím pokryje sv. kalich pokrývkou a položí na sv. diskos sv. hvězdu, sv. lžičku i ostatní pokrývky. Vezme kadidelnici, okouří sv. kalich třikráte, a tiše praví: Vyvýšiž se nad nebesa, Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
Diákon, který přijal od kněze sv. diskos odchází do carských dveří a pak ihned k žertveníku, na který jej postaví.
Kněz se pokloní, vezme sv. kalich, činí jím nad antiminsem kříž, říkajetiše: Blahoslaven Bůh náš, a pak stane v carských dveřích a žehná lid kalichem.
Kněz žehná lid kalichem: vždycky, nyní i příště až na věky věkův.
Vsegdá, nýně i prísno i vo věki věkóv.
A odejde k žertveníku, na který sv. kalich položí, třikrát jej okouří a vrátí se ke sv. prestolu.
Věřící: Amen.
Věřící: Ať naplněna jsou ústa naše chválením a slavením tebe, ó Pane, že jsi uznal nás za hodné, účastniti se svatých tvých Božských, nesmrtelných a oživujících Tajin. Zachovej nás ve svatosti své, abychom po celý den učili se pravdě tvé. Aleluja, aleluja, aleluja.
Diákon vyjde severními dveřmi a postaví se před carské dveře.
D: Povznesme se! Přijavše Božské, svaté, přečisté, nesmrtelné, nebeské a oživující strašné Tajiny Kristovy, důstojně děkujme Hospodinu.
Prósti priímše božestvénnych, svjatých, prečístych, bezsmértnych, nebésnych i životvorjáščich christóvych tain, dostójno blagodarím gospoda.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Přispěj nám, spasiž nás, smiluj se nad námi a zachovej nás, Bože, milostí svou.
Zastupí, spasí, pomíluj i sochraní nás, bože, tvoéju blagodátiju.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
D: Celý den dokonalý, svatý, pokojný a bezhříšný vyprosivše, sami sebe i druh druha i veškeren život náš Kristu Bohu poručme!
Déň vés soveršén, svját, míren i bezgrěšen isprosívše, sámi sebé, i drúg drúga, i vés živót náš christú bogu predadím.
Věřící: Tobě, Pane.
Kněz složí sv. antimins, drží zpříma sv. evangelium, kterým nad sv. antiminsem dělá kříž.
Kněz: Neboť tys posvěcení naše, a tobě chválu vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Jako tý jesí osvjaščénie náše, i tebě slávu vozsyláem, otcú i synu i svjatómu duchu, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Kněz položí sv. evangelium na sv. antimins.
Věřící: Amen.
Kněz: Odejděme v pokoji. S mírom izýdem.
Kněz se požehná, políbí sv. evangelium a vychází carskými dveřmi za ambon k modlitbě.
Věřící: Ve jménu Páně.
Kněz: K Hospodinu modleme se. Gospodu pomólimsja.
Věřící: Hospodi, pomiluj.
Kněz: Hospodine, jenž blahoslavíš ty, kdož dobrořečí tobě, a posvěcuješ ty, kdož doufají v tebe, spasiž lid svůj a požehnej dědictví svému, zachovej plnost církve své, posvěť ty, kdož milují krásu domu tvého, proslav je Božskou mocí svou, a neopouštěj nás, doufající v tebe. Uděl pokoj světu svému, církvím svým, kněžím, drahé vlasti naší a všemu lidu svému. Neboť všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest, sestupující od tebe, Otce světel, a tobě chválu, díky a čest vzdáváme, Otci i Synu i Svatému Duchu, nyní i vždycky až na věky věkův.
Blagoslovjájaj blagoslovjáščija tjá, gospodi, i osvjaščájaj na tjá upovájuščyja, spasí ljúdi tvojá i blagosloví dostojánie tvoé, ispolnénie cérkve tvojejá sochraní, osvjatí ljúbjaščija blagolěpie dómu tvoegó: tý těch vozproslávi božéstvennoju tvoéju síloju, i ne ostávi nás, upovájuščich na tjá. Mír mírovi tvoemu dáruj, cérkvam tvoim, svjaščénikom, vóinstvu i vsěm ljúdem tvoím. Jako vsjákoe dajánie blágo, i vsják dár soveršén svýše jesť, schodjáj ot tebé otcá světov: i tebě slávu, i blagodarénie, i poklonénie vozsyláem, otcú i synu i svjatómu duchu, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
Věřící: Budiž Jméno Hospodinovo blahoslaveno až na věky (třikrát).
Diákon při této modlitbě stojí před ikonou Spasitele se skloněnou hlavou. Při slovech: … tobě chválu, díky a čest vzdáváme… pokloní se stejně s knězem, požehná se a odejde severními dveřmi do oltáře k žertveníku, kde s bázní a pokorou požívá zbylou část sv. darů.
Kněz po skončení modlitby vejde carskými dveřmi do oltáře a tiše se modlí:
Ty, jenž sám jsi naplnění zákona a proroků, Kriste, Bože náš, naplnivší všechen řád spásy Otce svého, naplň radostí a veselím srdce naše vždycky, nyní i příště, až na věky věkův. Amen.
Kněz žehná lid: Požehnání Hospodinovo na vás dle milosti a lidumilnosti jeho vždycky, nyní i příště až na věky věkův.
Blagoslovénie gospodne na vas, togó blagodátiju i čelověkoljúbiem, vsegdá, nýně i prísno i vo věki věkóv.
Věřící: Amen.
Kněz: Sláva tobě, Kriste Bože, naděje naše, sláva tobě!
Sláva tebě, christé bože, upovánie náše, sláva tebě.
Věřící: Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu, i nyní i vždycky až na věky věkův. Amen. Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj; Hospodi, pomiluj. Požehnej!
Knězbere kříž, vyjde z carských dveří a pronáší žehnající propuštění:
(Je-li neděle: Vstavší z mrtvých) Kristus, pravý Bůh náš, na přímluvy přečisté Matky své, svatých slavných a všechvalných apoštolů, svatého Jana Zlatoústého, arcibiskupa konstantinopolského, (svatého … jehož je chrám, jehož je den), svatých spravedlivých rodičů Jáchyma a Anny (a dále vždy vpořadí – apoštolé, biskupové, mučedníci, svatí …) i všech svatých, nechť smiluje se nad námi a spasí nás jako blahý a Lidumil.
(Voskresyj iz mértvych) Christós istinnyj bog náš, mólitvami prečístyja svoejá mátere ( i další) iže vo svjatých otcá nášego ioánna, archiepískopa konstantína gráda, zlatoústago: i svjatágo (jehož je chrám a jehož je den) i vsěch svjatých, pomíluet i spasét nás, jako blág i čelověkoljúbec.
Věřící: Amen.
Věřící přistupují pro požehnání a políbit svatý Kříž.
Kněz zastře oponu a zavře carské dveře.
***
Pokračování v: Liturgie sv. Jana Zlatoůstého III.
